Pobytové soustředění Praha

Pobytové soustředění Praha

15. 3. – 21. 3. 2015

V neděli 15. března v půl třetí jsme se sešli spolu s rodiči zúčastněných žáků na náměstí ve Strmilově.Děti se rozloučily a vyrazili jsme vstříc neznámému.

V podvečer jsme dojeli do Prahy a na Roztylech na nás čekal průvodce, takže jsme nejeli přímo do hotelu, ale ještě jsme projížděli Prahou a vyhlíželi různé pamětihodnosti, na které nás průvodce upozorňoval. Dozvěděli jsme se, že se město rozkládá na ploše 500 km2 a má přibližně 1 250 000 obyvatel. 

Přes Prahu 4 Pankrác, kde se nacházejí výškové budovy např. třicetiposchoďová 104 m vysoká budova Motokov a další jsme se po magistrále přesunuli kolem Kongresového centra, přes Nuselský most , náměstí I .P. Pavlova, přes Karlovo náměstí ( největší ve střední Evropě – 70 000 m2), Jiráskův most Zahlédli jsme rovněž zvláštní stavbu - Tančící dům a viděli jsme Karlův most a z dálky Vyšehrad. Dále jsme projížděli kolem Strahovského stadionu s rozlohou 6 ha, viděli jsme opevnění z 18. století z doby Marie Terezie. Přes letenskou pláň, kde demonstrovalo v roce 1989 na milión lidí jsme projeli 430 m dlouhým Letenským tunelem a přes Karlín jsme zamířili směrem na Černý most, kde jsme měli zajištěno  ubytování v hotelu Pramen, jehož součástí je SOU gastronomické. Ubytovali jsme se v 11. patře hotelu spolu se žáky ze Studené a Telče. Před šestou jsme sjeli výtahem na večeři, kde nás obsluhovali studenti SOU a pochutnali jsme si na plněném kuřecím mase a šťouchaných bramborách. Po večeři jsme se všichni společně sešli ve společenské místnosti a vyslechli si plány na následující dny.

V pondělí ráno nás po snídani čekala asi kilometrová procházka na stanici metra Rajská zahrada, odkud jsme odjeli na exkurzi do Dopravního podniku města Prahy, kde jsme vyslechli přednášku o pražské integrované dopravě, která přepraví až 57% cestujících v hlavním městě. Dopravní podnik hlavního města Prahy spravuje 100% metra, 100% tramvají a 85% autobusů. Metro, které zahájilo svůj provoz v rove 1974 devítikilometrovou trasou C, má nyní na třech linkách 57 stanic a délku 59km. Přepraví asi 48% cestujících. Soupravy jezdí maximální rychlostí 80 kilometrů za hodinu, mají  pět vagónů v hodnotě 400 až 500 miliónů Kč. Tramvaje dnes jezdí na 518 km kolejí na 22 denních linkách a jejich průměrné stáří je 13 let. Autobusových linek je 119 a některé linky jezdí až 70 km od centra. Kolem poledne jsme se metrem a tramvají přesunuli do Střešovic, kde je Muzeum MHD a po jeho prohlídce  jsme zahájili jízdu historickou tramvají ve vozovně Střešovice a jeli po trase: Hradčanská, Strossmayerovo náměstí, Náměstí Republiky, Václavské náměstí, Národní divadlo, Staroměstská, Malostranská, Pražský hrad, Brusnice s ukončením ve vozovně Střešovice. Po projížďce historickou tramvají jsme absolvovali opět cestu tramvají, tentokrát moderní,  na metro a metrem do blízkosti hotelu. Po krátkém odpočinku a večeři nás čekala večerní Praha. Tentokrát jsme se pohybovali pěšky a prošli jsme si Pražský hrad, Malou Stranu i Karlův most. Přestože jsme hodně přesunů realizovali pomocí MHD, nachodili jsme za pondělí pěšky přes 12 km.

V úterý jsme po snídani vyrazili opět metrem a potom autobusem k holešovickému výstavišti, na výstavu Gateway To Space. Výstava Brána do vesmíru začíná magickým prvním okamžikem vzniku sluneční soustavy před 4,5 miliardy let. Na výstavě je originální měsíční kámen, kterého jsme se mohli dotknout. Následují vize Julese Verna, včetně jeho modelu verze kosmické lodi. Viděli jsme legendární ruský Sputnik i první americkou raketu s lidskou posádkou - Mercury. Dále americkou družici Explorer včetně její nosné rakety Juno. Zastoupena je také česká stopa ve vesmíru – slavné družice Magion, první československý kosmonaut i přínos českých vědců a firem na projektech Galileo. Nechybí expozice lunárních výprav amerického programu Apollo i s originálem jejich měsíčního vozidla. Pestrá je přehlídka skafandrů včetně dnes už historického skafandru Jurije Gagarina a mnoha amerických skafandrů od nejstarších modelů po současnost. 

Z výstaviště jsme se přesunuli na zastávku MHD, odkud jsme se přejeli na Terminál 3 na exkurzi na Letiště Václava Havla. My už jsme na letišti jednou byli a tentokrát jsme neměli takové štěstí, jako minule. Z důvodu jiného směru větru se startovalo z dráhy, ke které se nemohl autobus moc přiblížit a zrovna nestartovala ani nepřistávala velká letadla. Náš průvodce nás ale vzal do hangáru, takže jsme se mohli podívat zblízka na letadla, která procházejí údržbou.

Ve středu jsme dopoledne strávili v technickém muzeu, kde jsme naši návštěvu začali prohlídkou rudného a uhelného dolu. 

Další část prohlídky absolvovali žáci samostatně podle svých zájmů.Zajímavá byla expozice věnovaná historii fotografie, kde byly ukázky vývoje od nejstarší černobílé fotografie, přes tříbarevné foto až po současné digitální barevné snímky. Zvláštní byly i sériové fotografie, které původně vznikaly pro výzkum pohybu koní a hologramy. Po obědě na lavičkách na Letné, jsme se tramvají přesunuli do Podolí. Zde jsme navštívili Muzeum pražského vodárenství, prohlédli jsme si vodárnu, která s současné době funguje jako záložní zdroj pro Prahu a která je schopna upravit vodu z Vltavy. Byli jsme upozorněni na zajímavou architekturu oblouků z pohledového betonu, které jsou odlévané na místě a upravené pouze nátěrem. Ze sedmipatrové vodárenské věže jsme měli výhled na Vyšehrad, Pražský hrad a další historické stavby.

Středeční večer se nejvíce líbil mladším žákům, protože jsme se vypravili Za strašidly Starého města. Průvodkyně nás seznámila s různými pověstmi o rytířích a jiných pohádkových bytostech, prošli jsme kolem Stavovského divadla, Karolína, Rytířskou ulicí, viděli jsme domy U zelené žáby, U zlatého prstenu a další. Na Karlově mostě jsme se dověděli, kdy byl podle pověsti položen základní kámen Karlova mostu a jak si to snadno zapamatovat.

Čtvrtek byl ve znamení věží. 

Dopoledne jsme se vypravili na nejvyšší pražskou stavbu na  Žižkovskou televizní věž. Tato třínohá futuristická stavba, která byla stavěna kvůli signálu, má tři úrovně. První dvě úrovně jsou přístupné veřejnosti, ve třetí úrovni jsou umístěny satelity asi 200 firem, které jsou dvakrát ročně kontrolované. Na druhé úrovni je ve výšce 93 m je observatoř, do které jsme vyjeli výtahem a odtud jsme mohli pozorovat v úhlu 360° pohled na celou metropoli. Stavba měla své odpůrce, protože při její stavbě musela být odstraněna část židovského hřbitova a navíc byla považována za druhou nejošklivější stavbu. V roce 2000 byla na 20 let na sloupy věže umístěna „miminka“ Davida Černého, jejichž bronzové modely jsou nedaleko Karlova mostu. Ještě jsme se dozvěděli o možnosti pronájmu jediného pokoje, který je ve věži za 18 000 Kč na jednu noc a za 25 000 Kč na víkendovou noc. Odpoledne jsme se přesunuli na lanovku na Petřín a lanovkou jsme vyjeli pod Petřínskou rozhlednu, která bývá označována jako pražská Eiffelovka. Po téměř třech stovkách schodů jsme vystoupali nahoru a shlíželi domů na krásnou Prahu. Ještě předtím jsme se dozvěděli, že vzdušná vzdálenost mezi pravou Eiffelovkou v Paříži a naší v Praze je 888 km.

Večer jsme měli naplánovanou návštěvu pražského planetária. Tento večer byl trošku hektický, protože k večeři měly být palačinky a místo nich byla dušená zelenina. Někteří jedinci byli zklamaní, ale hlavně jsme se vysvětlováním poněkud zdrželi a z hotelu jsme odjeli se zpožděním. Následovala už tradiční pěší cesta k metru, přeprava metrem a měla následovat cesta náhradní dopravou na výstaviště. Našemu autobusu jsme se ale podívali doslova na záda a času nebylo nazbyt - pouhých 15 minut do začátku promítání v planetáriu. Nezbývalo nám, než vyrazit co nejrychleji pěšky. U vchodu jsme byli v 19.00.03, jak ukazoval přesný čas. Mohli jsme se tedy přemístit pod kopuli planetária, zalehnout na položená křesla a pozorovat hlubiny vesmíru i hvězdy severní i jižní polokoule. Po obdivování řady astronomických objektů jsme si prohlédli prostory přízemí planetária, kde byly expozice týkající se planet, naší nejbližší hvězdy – Slunce a jeho zatmění, které mělo být viditelné zrovna následující den a další zajímavosti týkající se určování gravitační síly, skládání barev a podobně. Tento den byl ještě něčím rekordní. Během něj jsme pěšky urazili podle krokoměru 17,536 km.

Pátek už byl posledním dnem našeho pobytového soustředění. Dopoledne jsme se vydali do technické knihovny, která vyniká svojí moderní architekturou. Když jsme vystoupili z metra, tak nás v první chvíli napadlo, že snad bude bouřka, ochladilo se, všude na ulici postávali lidé, před budovami vysokých škol se shlukovali studenti a pak nám to došlo. Všichni se chystají pozorovat zatmění Slunce. Chvíli jsme se dívali přes sklíčka ze slunečních brýlí a přes disketu a potom už jsem šli dovnitř a obdivovali jsme prostory nejmodernějšího knihovnického pracoviště v ČR. Jedinou nevýhodou bylo, že v knihovně jsou tzv. tiché zóny a naše průvodkyně ve snaze nerušit studující téměř nebyla slyšet.

Odpoledne jsme měli ještě možnost poznat Prahu a hlavně Vltavu ještě z jiného úhlu pohledu. Nastoupili jsme na 35 m dlouhou loď, určenou pro 164 osob, se kterou jsme proplouvali plavebními komorami a jezy Smíchov. V kónické komoře dlouhé 176 m a široké 11 m jsme vystoupali do výšky 2,5 m, abychom mohli vyjet nad vltavským jezem.

Po projížďce po malebné Vltavě jsme se vrátili na hotel na večeři a po večeři následovala poslední cesta na metro. Tentokrát jsme se přemisťovali kvůli návštěvě černého divadla. Podle anotace jediného divadla v Praze, které poodhaluje tajemství používaných triků. Někteří jedinci měli dokonce možnost představit se v roli herců.

Poslední den jsme si zpestřili ještě soutěží, kdy se odpovídalo na 30 otázek, které se týkaly aktivit absolvovaných v předcházejících dnech. Pak už nám zbývalo pouze nastoupit do autobusu, zamávat Praze a odjet domů. 

Podle mého názoru se pobytové soustředění vydařilo, všechny děti vypadaly spokojeně a náročný program byl velmi zajímavý. A ještě jednu zajímavost nakonec – během 5 dnů jsme pěšky nachodili téměř 70 km, což byl pro mnohé jedince určitě obrovský výkon.