Hřensko a Drážďany

Nemohl jsem se dočkat dne, kdy pojedeme do Hřenska a Drážďan. Když ten den nastal, měl jsem ráno pilno, abych si všechno dobalil a vyrazil na cestu, jenže to jsem zatím nevěděl, co mě před odjezdem čeká! „Konečně jsem sbalen a můžu vyrazit!“ řekl jsem si a šel jsem na autobus, který nás měl do severních Čech dopravit.

Když se dveře autobusu otevřely, paní učitelka H. Tylková začala kontrolovat pojištění a pas. V tu chvíli jsem si uvědomil jednu zásadní věc, bez které by mě paní učitelka nepustila do autobusu. Ano, byl to pas, který jsem si zapomněl doma. No a to mohl být začátek konce mého výletu. Po dlouhém běhu domů a zpět jsme mohli vyrazit směr Hřensko!

Cesta byla příjemná, řidič dobře řídící a já byl zásobován dobrými bonbony od paní učitelky H. Tylkové. Není nic lepšího, než když si chci v autobuse zdřímnout, abych dospal hodiny, které mi chyběly, a v nejlepším spánku mě probudí rána do nohy a pan ředitel se slovy: „Blaženo, víš, co je támhleto?“ A ukazoval na nedaleký kopec. Já jsem bleskurychle odpověděl, že to je známá hora Říp, a za to mě pan ředitel pochválil.

Po příjezdu na místo jsme všichni vystoupili z autobusu a šli jsme pěšky k Pravčické bráně, která byla vzdálena cca 90 min pěšky. Sluníčko slunilo, foukal slabý vánek, no prostě krásný jarní den. Všichni jsme se neuvěřitelně těšili na Pravčickou bránu, ale cesta byla ještě před námi, a proto jsme měli ještě co dělat, abychom tam došli.

Hned, jak jsme vkročili do NP České Švýcarsko, tak nás ohromila ta nádherně sytá zelená, kterou jsme jakživ před tím nikdy neviděli. Konečně když jsme zahlédli Pravčickou bránu v dáli, mysleli jsme si, že to je už jen kousek, ale opak byl pravdou. Celá cesta se táhla podél skal a skály se klikatily a klikatily. Takže jsme mohli zahlédnout pár lidí na protější straně, jak šli za stejným cílem. Po dlouhé cestě, fyzicky namáhavé, jsme měli tu čest vidět Pravčickou bránu naživo. Byla to nádhera…. Tam jsme měli rozchod cca 1 hodinu.

Když jsme se za hodinu sešli pod kaštanem, který byl místem setkání, tak jsme mohli pokračovat. Naposled jsme se rozloučili s Pravčickou bránou a vyrazili směrem k autobusu, jenže za 20 minut, co jsme vyšli, začalo pršet, a to tak, že jsme se všichni i s nějakými jinými turisty rychle schovali pod přístřešek u Tří pramenů.
Netrvalo dlouho a autobus tu byl a my jsme se do něj rychle nahrnuli a vyjeli. Vezli jsme i ty turisty, kteří se s námi schovávali pod přístřeškem. A tímto velkým deštěm se nám zkazily celé následující plány na výlet lodičkou. Ale to vůbec nevadilo, protože jsme měli jiný, ale za to lepší plán. Plán zněl, pojedeme se podívat na Panské skály.

Panská skála je ojedinělou přírodní památkou. Jinde, než v České republice, Anglii a Islandu tento přírodní skvost nenajdete. Jedná se o čedičové varhany, které vznikly ve druhohorách a třetihorách působením zlomu, který vznikl nárazem africké litosférické desky do evropské litosférické desky. To způsobilo, že zlomy mohlo opět proudit magma k povrchu. V oblasti Panské skály se vzhůru tlačilo zhruba před 30 miliony lety magma čedičového složení, které zůstalo pod zemí a nikdy se nedostalo na povrch.  Uvězněné magma začalo velice pozvolna chladnout, čímž začala vznikat typická odlučnost, kterou je možné dnes pozorovat. Když jsme si skálu řádně nafotili, obešli a vylezli na ni, mohli jsme jet do „našeho“ hotelu Camelot.

Druhého dne jsme měli jet na hrad Königstein a do Drážďan. Vzhledem k tomu, že byla mlha a nebylo moc daleko vidět, tak jsme  dorazili na pevnost Königstein, ale místo plánované vyhlídkové túry po pevnosti, jsme jen pevnost obešli a stačilo nám to.

Je to až k neuvěření, jak toto mohli ve středověku postavit. Pevnost Königstein je jedna z největších horských pevností v Evropě! Hradby jsou dlouhé 1800m a vysoké až 42m! A aby toho nebylo málo, tak je zde druhá nejhlubší studna v Evropě, je hluboká 152,5m! Je toho ještě málo? No tak tady je další zajímavost: V roce 1725 zde byl postaven největší vinný sud na světě, vešlo se do něj 250 000 litrů vína! Sud byl naplněn jen jednou, a to vínem z Míšeňské oblasti, poté musel být v roce 1818 z havarijních důvodů odstraněn…. Pevnost byla postavena ve 12. století, později se dostavěla celá. Po celou dobu existence vystřídala mnoho funkcí, od kláštera až po úkryt před nepřátelskými vojsky v době obléhání.

Po zajímavé procházce kolem pevnosti jsme jeli autobusem do Drážďan. To byla naše poslední poznávací zastávka. Hned po příjezdu do Drážďan jsme vystoupili a žasli nad krásou tohoto historického města.

Na začátku výletu jsme se vypravili na prohlídku nejznámějších drážďanských památek. Poté jsme šli na menší náměstí, kde jsme mohli zhlédnout 100 metrů dlouhou fresku. Když jsme se pokochali freskou, vyrazili jsme do obrazárny Zwinger, kde jsme měli úkol. Ten úkol byl: najít obraz od našeho známého barokního malíře. Odpověď zněla Jan Kupecký, já jsem místo příjmení Kupecký řekl Kuperník, což správně nebylo, ale za snahu jsem dostal pohled od naší průvodkyně, která nás prováděla celé dva dny po Českém Švýcarsku, pevnosti Königstein a Drážďanech.

Zanedlouho po projití celého Zwingeru jsme šli na náměstí, kde jsme měli hodinový rozchod. Všichni hned vzali různé obchody a stánky útokem. Někdo šel do dopravního muzea. Tato část byla hodně vyčerpávající, zejména projití všech stánků na trhu. No a nezbývalo nic jiného než jet domů.

Celý výlet se mi líbil. Chtěl bych pochválit řidiče za to, že nás tam dovezl, paní průvodkyni, která nám řekla mnoho zajímavostí a informací o různých památkách, a hlavně paní učitelky za velkou trpělivost.